Jmenuji se Lenka a napsala jsem scénář. Vlastně to byla náhoda – souhra čtyř rumů a jednoho volného večera, když jsme s kamarádem začali dávat hrubé rysy jeho, v té době, fiktivnímu plánu – natočit sitcom z prostředí vysoké školy.
Vlastně to byla jen legrace a hraní si s charaktery, zájmy, jmény, jež postupně dávaly dohromady to, jak by celý seriál mohl vypadat. Já to vlastně nebrala moc vážně… Nebo jsem si to aspoň namlouvala… Můj obývák vypadal v té době takhle:
Ale co dál? Měli jsme postavy a sami nevěděli jak pokračovat. Potřebovali jsme scénář a neměli nikoho, kdo by měl zkušenosti a čas se nám věnovat. Tu chvíli si přesně pamatuji – seděla, nebo spíš ležela, jsem v čajovně s nohama skoro za hlavou a těch pár lidí, kteří tam byli se mnou to na mě prostě hodili. I přes můj počáteční odpor a protesty jsem nakonec kývla s pocitem, že to bude hrůza a nenapíšu ani list. Ok… Ještě ten večer jsem napsala dvanáct stran a další den dalších deset s tím, že mají, co chtěli a tím končím.
Od té doby se všechno nějak zvrtlo… A teď jsem tady…
Nadšená z energie a síly celého našeho štábu, jež motivován něčím, co jsem napsala, věnuje téměř veškerý volný čas tomu, aby „TO“ vyšlo.
Postupně zařizujeme vše potřebné – ať už jde o zajištění lokalit, obstarání techniky, zorganizování castingu, vytvoření reklamy, schůzky se sponzory a mnoha dalších činností, jejichž vyjmenování by zabralo pár dalších stránek…
Jako fakt… Nevěděla jsem, že to bude až TAKHLE náročné… Ale máme opravdu dobrý tým skvělých lidí na správném místě. A to je záruka toho, že svého cíle dosáhneme. Prostě to tak je. J